PRODANÁ NEVĚSTA
fraška se zpěvy a tanci na motivy stejnojmenné operyScéna – příroda
Jeník, Mařenka
Jeník. Koukej Mařenko, tady je žába, třeba je to zakletá princezna, mám jí políbit! (zvedne hnusnou žábu a ukáže)
Mařenka: Cože…. taková je tvoje láska ke mně? Hned bys mě vyměnil, kdyby sis měl polepšit? Tak to si budu pamatovat! Rodiče mají pro mě nějakého bohatého ženicha, tož řeknu jim, že si ho vezmu!
Jeník: Mařenko moje milá! Miluju tě a nikdy tě neopustím! Nikdy bych tě nevyměnil, za princeznu ani za pytel dukátů! Ale ty se klidně provdáš za boháče? Tak málo mě miluješ Mařenko?
Mařenka: Jeníčku můj zlatý! I já tebe miluji nade vše! I kdyby mě za tebe nabízeli nejen pytel dukátů, ale třeba i hraběcí titul, nikdá tě nezradím, neopustím! Jsi můj jediný! Žádnýho bohatýho ženicha si nevezmu! A teď hned to jdu povědět rodičům!
Políbí se, objímají se a pak odcházejí.
Scéna – doma u Krušinů
Mařenka, matka, otec
Mařenka: Mami, já si nevezmu toho vašeho boháče! Co vás to vůbec napadlo, mě chtít provdat za chlapíka, kterýho vůbec neznám, jenom proto, že má peníze?
Matka: Mařenko, měj rozum! Jsme strašně zadlužený, exekuce na baráku, táta už nesklidil z pole druhý rok, počasí nám nepřeje! Kráva nemá mlíko, slepice nenesou vejce, králíci jsou hubený! Já už nejsem nejmladší, pajdám na nohu, záda mě bolí, moc toho nezvládnu! Co máme probůh dělat? Jediný, co se dá zpeněžit, jsi ty! Chceš snad, abychom šli do chudobince?
Otec: Máňo, ty víš, že tě mám rád! Že jsem pro tebe vždycky chtěl jenom to nejlepší! Ale sakra, co ti to udělá, když se vdáš za bohatýho chlapíčka? Sama se budeš mít dobře, my s mamčou se budeme mít dobře. Nastěhuješ se k ženichovi do luxusního domu, se vším pohodlím. Měkká postel, velký křesla, v koupelce vana velká jak bazén, teplá voda, samozřejmě, atkdále… Manžel tě bude oprašovat, všechno ti koupí, co jen budeš chtít! No a my s maminkou tohle tady prodáme a bude po exekuci! Koupíme se něco malýho, pěknou malou chaloupku a z toho, co nám zbyde, vyžijeme pohodlně do smrti! Sakra Máňo nech si říct a neodmlouvej, nebo tě praštím!! Fakt je to jediný řešení v týhle naší bídný situaci!
Mařenka: Tak vy dva jste si podělali život, zadlužili se a já to mám teď zachraňovat? Co to proboha je, prodat svý dítě? Jsem já snad ňáká prodaná nevěsta? Mám svýho kluka a toho si vezmu. Né ňákýho bohatýho tajtrdlíčka! Co to je asi za chlapa, když za něj rodiče cálujou, jen aby si ho některá vzala? To si neumí najít holku sám? Asi to bude pěknej trouba ten váš ženich! A né a né a né! Fakt se mnou nepočítejte! Jdu ven, mám rande! Nazdar!!
Mařenka odchází
Matka: Kam jdeš Mařenko!
Otec: Máňo, nikam, tady zůstaneš!
(najednou s matkou)
Scéna – hospoda
Jeník, Kecal, Mařenka, Vašek
Jeník Kecalovi: Tak ten váš ženich, kterýmu chcete prodat Krušinovic Mařenku, to je Vašek Mícha? Syn starýho Míchy? No to je ale zajímavá zpráva! A mě nabízíte peníze za to, že se Mařenky vzdám? A kolik jako mi za to chcete dát?
Kecal: Nóóó….kolik tak byste si představoval?
Jeník: Za Mařenku? Mařenka, ta bude drahá…tu je tuze miluju! Tak…řekněme půl miliónu?
Kecal: Ježišmarjá, to je moc! To bych vám dal víc než půlku, kolik dostanu já! To si nemůžu dovolit, to by byl houby kšeft! Helejtese, ale teď mě napadá, co kdybyste Mařenku vyměnil za jinou? Vím o jedný pěkně prachatý nevěstě, kterou potřebuju udat (otočí se do obecenstva a aby ho Jeník neslyšel, povídá)
To by byl kšeft, kdyby tohle vyšlo. Rovnou dva honoráře při jednom, ha!! (Obrátí se k Jeníkovi)
Skvělá partie pane! Vřele doporučuju!
Stoupne si a zpívá:
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
Má dukáty!
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
Má dukáty!
A chalupu a chalupu dostane od táty!
A chalupu a chalupu dostane od táty!
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
Má dukáty!
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
Má dukáty!
A chalupu a chalupu dostane od táty!
A chalupu a chalupu dostane od táty!
pokračovat jako rap
Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
kus pole má a novou almaru!
Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
Kus pole má a novou almaru!
No - to by bylo něco ku zdaru!
No - to by bylo něco ku zdaru!
Znám jednu dívku, ta má dukáty.
Zná jednu dívku, ta má dukáty.
To by bylo něco ku zdaru!
Jeník: (směje se) Kolik že má telat? Dukáty má v který bance? Dobře uložený? Máte její fotku? Ukažte mi jí, to jsem na ní zvědavej!!
Kecal: To víte že mám! …Tady, podívejte! Krasavice inteligentní!
Jeník: (podívá se a vypukne ve smích) Tohle strašidlo, tu si vezměte sám! (ukazuje obecenstvu – namaluje se obrázek, kde bude šilhavá ošklivka….)
No, Kecale, vrátíme se raději k té finanční odměně! Tady za to strašidlo už u mě nelobujte! Dávám vám návrh! Slevím vám, dáte mi jen třista tisíc, ale k tomu podepíšeme takovou smlouvičku! Tam napíšete, že se zavazujete provdat Krušinovic Mařenku za syna sedláka Míchy a já vám podepíšu, že s tím souhlasím!
Kecal: Sakra, vy jste nějak obrátil! Jsem pro! Peníze vám vyplatím tady na prkno a hned teď sepíšeme smlouvičku! (mne si ruce a prozpěvuje si: to nám to jde, to se nám to daří…u toho sepisuje smlouvu. Pak nahlas čte)
Já, Jeník, souhlasím s tím, že se Mařenka Krušinová provdá za syna sedláka Míchy, za což jsem převzal od pana Kecala třista tisíc, slovy třista tisíc kourn českých!
Mařenka je už nějaký čas schovaná a poslouchá celý rozhovor. Tohle nevydrží a vtrhne na scénu. Vytrhne Kecalovi papír z ruky a začne jím mávat Jeníkovi před nosem)
Mařenka: Jó, tak tohle je ta láska až za hrob, kterou jsi mi sliboval! Právě jsi jí prodal za třista tisíc! No panečku, to tedy byla láska! Pěkně děkuju! Třista tisíc a všechno je v háji!
Jeník: Mařenko, to je nedorozumnění, všechno ti vysvětlím! Věř mi probůh!
Mařenka: Já ti dám věř mi, nevím proč a nevím co! Teď to tady roztrhám a půjdu na náměstí, kde jsou komedianti a vdám se za prvního, kterýmu se budu líbit! Kdyby to měl být medvěd!
Jeník: Medvěda nééé Mařenko prosím, medvěda si neber, medvěd je Vašek! A netrhej to prosím!
Mařenka: Co to tady meleš, jakej Vašek je medvěd? A roztrhám to!
(Mařenka už to chce roztrhat, Jeník po ní skočí a vytrhne jí papír z ruky. Do toho do hospody vtrhne medvěd, všichni piští, schovávají se a volají MEDVĚÉÉÉD)
Medvěd chvíli poskakuje a pak si sundá hlavu . je to Vašek)
Vašek: lidi ne ne-blbně ně ně něte a ne ne ne nebojte se mě já jsem Va-va-vašek! (Otočí se na Jeníka: Jé ahoj brá brá brácho! ře ře řekni jim jim jim že ne ne ne jsem me me me medvěd!
Mařenka: Jakej brácha, co to mele?
Kecal: Já jsem vůl!!!!
Jeník k Mařence: Pojď vodsud honem! Chytne Mařenku za ruku a uteče s ní z hospody
Scéna příroda
Jeník, Mařenka – objímají se,smějí se a líbají se
Mařenka: Tak ty jsi syn sedláka Míchy, bratr Vaška, který ho mě Kecal namlouval? To se teda povedlo! Takže teď se můžeme vzít, protože na to máme podepsanou smlouvu, která platí!
Jeník: A ještě máme od Kecala peníze!
Mařenka: Pověz mi Jeníku, jakto, že jsi bratr Vaška, že jsi mladý Mícha a nebydlíš doma na statku?
Jeník: Macecha mě kdysi vyhnala z domu! Poslala mě na jahody a jestli je nepřinesu, ať se nevracím! A já jsem žádný nenašel!
Mařenka: Lásko moje, jaký jsi byl chudáček! Já tě nikdy nevyženu z domu, budu tě věrně milovat až do smrti smrťoucí!
Jeník: Věrně milovat! Budeme se spolu věrně milovat a budeme mít hodně dětí!
stoupnou si a zívají:
Nechť se jak chce děje, věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
Věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
Lásku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době věrni
zůstaneme sobě.
Lásku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době věrni
zůstaneme sobě.
Zůstaneme věrni sobě.
Přijdou rodiče, Kecal a Vašek – VŠICHNI!
Vašek: Ta ta tak čí čí je to ne ne nevěsta?
Jeník: mo mo mo moje nevěsta, ty kokto!
Kecal: Já vůl!
Matka: To jsem sama ráda, že to dopadlo takto dobře!
Otec: Vlk se nažral a koza zůstala celá matko! To mám taky rád!
Všichni zpívají:
Proč bychom se netěšili,
proč bychom se netěšili,
když nám pánbůh zdraví dá?
Kdož z nás ví, zda pouť budoucí
vesele tak uhlídá?
A kdo ženat, která vdaná,
rozžehnej se s radovánky!
Žena doma hospodaří,
muž se uklídá za džbánky.
Ouvej, ouvej!
Konec radosti!
Hrnou se starosti,
zlosti, mrzutosti.
Ouvej, ouvej!
Proč bychom se netěšili,
proč bychom se netěšili,
když nám pánbůh zdraví dá?
Jenom ten jest vpravdě šťasten,
kdo života užívá.
KONEC