Reference
Vlastimil Třešňák, stěžejní autor divadelních her a muzikálů pro dětské HaFdivadlo, nám na otázku, proč tak ochotně spolupracuje s HaFdivadlem odpověděl:
HaF mi dal víc, než ZDŠ. Myslím, že by měl být povinný!
Vlasta Třešňák - kmenový autor HaFdivadla
Proč s HaFdivadlem rád spoupracoval spisovatel Petr Šabach?
Všim sem si už před lety, že něčím přitahuju děti. Jedu třeba v metru a dítě, který eště před chvílí brečelo až řvalo, všeho nechá a zírá na mě. Myslel sem si, že je to asi tím, že mám fousy a že jim připomínám nějakou pohádkovou bytost, ale já to měl takhle už dávno předtím, než se mi na bradě objevil první chlup.Je to prostě tím, že ve mně ty utřinosové rozpoznaj svýho mentálního kolegu. Dítě ve mně si prostě žije svým vlastním životem a já se můžu tvářit jak chci dospěle a není mi to nic platný... V momentě kdy potkám dítě se hned poznáme. Mluvíme spolu tajnou řečí. Když sem se poprvé viděl s Hankou Francovou a dali sme se do hovoru, tak jak se znám, tak sem se před ní určitě chtěl jevit jakožto velmi seriózní chlapík. Ji sem ale neobelstil. Ovládala tajnou řeč stejně dobře jako já a tak mi posléze navrhla abych se zašel podívat do jejího studia a já sem teda zašel a nakrátko se zdržel. Nacvičili sme spolu fantasmagorickou hru s Hančinou krásnou muzikou a texty Vlasty Třešňáka, kterej ovládá tajnejch řečí hned několik, a udělali sme si radost. A doufám, že i dětem z HaFu. Protože o ty šlo především. Byly to fajn časy a občas se mi po nich zasteskne.Vlastně docela často. No nic... Třeba to zase někdy zopakujeme.Doufám.
Petr Šabach
Haf je nejzábavnější studio pro děti všeho věku. Jistě s Bi nikdy nezapomeneme na kreslení pro dvou i třicetileté
a také na recitování Kytice prepuberťáky
Takže koho baví si hrát, patři do Hafu!
Bára a Bibi Nesvadbovi
Na Haf já vzpomínám strašně rád. Mám přesně v živý paměti, jak mi poprvý v životě (a zatim taky naposled)
volal bratranec Jindra, a do telefonu mi předčítal inzerát z Mladý fronty. Jeho vize byla dopracovat se k americkejm
střílečkám, ale mě divadlo bavilo vždycky. Vlastně jsme se na chvíli zasnili oba. Pak jsme šli na první setkání
s pořádnou trémou, ale o těch výzvách ten život je. A my jsme tuhletu pokořili! Brzo jsem pochopil, jak ohromně je
divadlo spojující celek. Všichni si hrajou, a všichni jsou na stejný lodi. Podle mýho názoru krásnej koníček! Pamatuju
si taky, jak nám Hanka do zrekonstruovaný zkušebny pořídila nový hrníčky a čaje, a my jsme pak pod záminkou občerstvení
si chodili blbnout do kuchyně, kde nás nikdo nehlídal. A představení v Malostranský besedě byl jeden velkej zážitek.
Právě takovejch mi dal Haf spoustu. A za to mu děkuju. A taky za to, že už pár let máme s rodinou na Štědrej den
krásnou tradici zpívání českej koled přímo pod Karlovym mostem..
Milan Peroutka, student VOŠIS – management muzeí a galerií
PS: Taky se mi líbilo natáčení autorskejch "glutasolskejch" písniček ve studiu, ale o tom až příště.!;)
Začalo to úplně nevině. Vlastně to byl nápad mojí mámy. Tehdy když jsem v Hafu začínal chtěl jsem jenom poznat lidi. Poprvé jsem sice zabrousil na trochu jiný kroužek, ale pak jsem začal chodit na dramatiku. Zprvu jsem se dost otrkával ale nakonec se ukázalo že nejenom jsem zapadnul do skvělýho kolektivu, ale nakonec jsem se dostal i na stupínek nejvyšší. Netušil sem, že umím být vůdcem a že dokážu před lidma dělat cokoliv. Haf dokázal že to možný je. Od role bystro (nebo krátko?) zrakého až po téměř nahého kanibala a mojí oblíbné Svatební košile (Erben), jsem si všechno užil a nakonec jsem se dostal až tak daleko že jsem našim oblíbeným lektorkám Hance a Lence asistoval. Pro mě těch pár let co jsem tam chodil znamenalo získání zkušeností při vystupování, které jsem zužitkoval dokonce i při maturitě. Nakonec ale rozhodně ne jako poslední ( nebo spíš jak by řekl angličan last but not least) musím prostě zmínit naše scénky které vznikaly na nápad z etud, nebo jenom na okamžitý podnět. Vznikaly takové sestavy, že by člověk nevěřil. Každopádně na Haf budu vždycky rád vzpomínat... Díky :)
Dominik Říha, student Českého jazyka a literatury na Karlově univerzitě v Praze
Do HaFstudia jsem nejdřív chodila na balet a kreslení, když jsem byla malá. Později jsem se vrátila a začala dramaťák.
Naučila jsem se spoustu nových věcí (například jsem konečně začala mluvit srozumitelně) a našla pár skvělých
kamarádů!
HaFstudio bych určitě doporučila všem, kdo mají jakkýkoliv vztah k divadlu!
Kateřina Schmalzová, studentka PORG
Hafstudio byla fajn zkušenost, bohužel jsem měl ale málo času kvůli škole, proto jsem Hafstudio musel opustit.
Potkal jsem tam skvělé lidi, se kterýma se vídám nadále i v součastnosti. Jsem rád, že jsem měl tu příležitost chodit právě tam. :)
Hafstudio mě připravilo na mnoho konkurzů a ucházení o roli . A často úspěšně.
Martin Neumahr, student Osmiletého Gymnázia Mensa
Myslím, že poprvé jsem do HAF studia chodila jako tříletá. Obor který jsem si vybrala bylo divadlo. Hodně mi tam toho dalo, od malička jsem se nestyděla, byla jsem víc kreativní a nedělalo mi problém se seznamovat s novými lidmi. Vždycky jsem se do HAFU těšila. Hráli jsme hry i malé představení. Poté jsem se do Hafu vrátila když mi bylo asi deset. Bylo už to samozřejmě o něčem jiném než když mi byli tři. Opravdu mě to bavilo a poznala jsem tam spoustu skvělých lidí se kterými jsem do dnes v kontaktu! Na rozdíl od jiných hereckých souborů jsme i všichni vystupovali před publikem. Každý měl nějakou roli a představení jsme si i samy vymýšleli! Rozvíjela se naše paměť na texty, schopnost komunikovat, vystupovat před lidmi i kreativně se podílet. HAF mi toho hodně dal a do teď na něj moc ráda vzpomínám!"
Tereza Klučková
V „Hafu“ jsem začala jako malá holčička s divadlem, ale netrvalo dlouho a už jsem chodila i na výtvarku a pak na piano, jak se mi věkem tříbyly zájmy. Osvojit si různé formy kreativního pojímání světa tady bylo jednoduché a záměrné. Od divadla až po hraní na piano to vše byla zábavná HRA, vzájemně propojená, která ovšem měla své důsledky. Přičichla jsem k řemeslu, ale hlavně, všechno jsem si měla vyzkoušet i v praxi! S Hafem jsem hrála opravdové divadlo, vystavovala své obrázky i se ocitla v televizi. Haf pro mě nebyl jen tak ledajaký kroužek, byla to instituce, kde jsem získala zkušenosti, z kterých čerpám dodnes.
A dnes se těším, že do Hafu zase zamířím a to jako máma – na pilates s hlídáním dětí;).
Marie Havlínová, absolventka Literární akademie, pracovala pro Člověka v tísni, matka dvou dětí
Mám velkou radost, že HaF Studio stále existuje! Chodil jsem tam někdy mezi 10. a 14. rokem a z mnoha důvodů na to
moc rád vzpomínám. Otevřel mi dveře k vlastní tvořivosti, seznámil mně z mnoha zajímavými lidmi a ještě jsme
si u toho užili hodně legrace. Narozdíl od státních institucí tam vždy byla příjemná až rodinná atmosféra. Zpětně
musím ocenit i skvělý přístup dospělých, kteří s náma trpělivě pracovali 
Držim proto všechny palce, aby HaF
fungoval dál i pro další generace...
Lukáš Kolíbal,vystudoval SUPŠ scénografii, v současnosti pracuje jako produkční v Lucerna music baru